Přes neformální předprostor pronikáme k formálnímu domu. Architektura se nesnaží vzbuzovat emoce a vytvářet tlak na návštěvníky obřadu. Je založená na dokonalému provozu bez faux pas a jednoduché nerušící struktuře. Snaží se jen obejmout, uklidnit a nepřekážet. Prožitek každého je individuální stejně jako volba uspořádání obřadu. Zvýšeným foyer přicházíme do hlavní síně, která nás zve do přírody a sadu. Duše odchází do nebe. Nenásilně pracujeme s bazilikálním osvětlením a možností atmosfér při umělém osvětlování. Klidný a elegantní rytmus sloupů vytváří spolu se stromy stínohru. Tělo se vrací do země. Fotografie zemřelého se v černobílé promítá na stěnu z dusané lokální hlíny a vrstvením připomíná ortorulu i migmatit na kterých síň stojí. Celý dům je zakryt zelenou střechou. Typologie se vyhýbá spojení s konkrétní vírou a zároveň integruje principy hlavních náboženství u nás.